Božstvo, které potěší skromného člena

V říši božském přechovával pokorný jedinec hluboce zakořeněnou touhu. Jeho aspirace nebyly světskými poklady ani mocí, ale spíše vroucnou touhou po intimním setkání s božstvem. Jak by štěstí chtělo, jeho přání bylo vyslyšeno v podobě zářivé, vábivé bytosti. Božská bytost s postavou čisté elegance toužila nasytit toužící smrtelníky. Skromný smrtelník, přemožen vzrušením a očekáváním se oddal odborným rukám božstev. Božstvo s šibalským leskem v očích vzalo do svého sevření jeho skromnou oběť, její zručná čísla dělala divy na smrtelníkově drobném údu. Její dotek byl symfonií rozkoše, vysílající vlny extáze projíždějící v žilách mladého muže. Každé pohlazení, každý stisk, byl svědectvím o božském mistrovství a nepopiratelném vzrušení smrtelníků. Toto byla chvíle čisté, nefalšované rozkoše, kdy se hranice touhy a reality rozmazávaly. Bohoslužby byly svědectvím její všemohoucnosti, tancem rozkoše, který nechal mladého muže ve stavu blažené euforie. A jak se scéna chýlila ke konci, člověk se nemohl divit - zkřížil se smrtelník skutečně s božstvem? Nebo to všechno bylo jen letmým snem?.